Jen málokdo se zapsal do historie Českého rozhlasu tak výrazně jako Jiří Horčička, režisér stojící za stovkami inscenací, který se svou prací zasloužil o zásadní obrat v pojetí moderní rozhlasové tvorby. Rodák z Karlových Varů by dnes oslavil 93. narozeniny.
S prací v rozhlase se Horčička seznámil už jako dítě, když mezi lety 1937 a 1948 působil v dětském rozhlasovém souboru režiséra Miloslava Dismana. Syn drobného živnostníka původně směřoval k účinkování na divadelních prknech, ale kvůli zdravotním potížím způsobených obrnou nakonec skončil za mikrofonem. Tam pak pod Dismanovým vedením ztvárnil desítky rolí v živě vysílaných pořadech.
Po válce začal studovat na DAMU režii u E. F. Buriana, ale kvůli stále intenzivnějšímu angažování se v rozhlase studia nedokončil. V roce 1948 tak nastoupil jako řadový zaměstnanec do Československého rozhlasu, ale i zde od počátku směřoval k režii rozhlasových her. Postupně se mu podařilo propracovat se mezi nejvýznamnější umělecké osobnosti. Zlomovým bodem v jeho kariéře, ale i v oblasti české rozhlasové dramatiky, pak byla inscenace Čapkovy Války s mloky odvysílaná v roce 1958, po které následovala dlouhá série neméně úspěšných adaptací slavných románů jako například Ocelové město Julese Vernea, Gogolův Revizor nebo Tolstého Vojna a mír. Díky těmto úspěchům působil od roku 1960 jako šéfrežisér Československého rozhlasu, ale na začátku normalizace vedení jeho funkci zrušilo a Horčička se tak stal opět jen řadovým režisérem.
Během své kariéry režíroval adaptace i v zahraničí – ve Spolkové republice Německo, Finsku, Slovinsku, Maďarsku i v Sovětském svazu. Za tvorbu z šedesátých let získal navíc mnoho ocenění, jako například Cenu RAI z festivalu Prix Italia za režii Bylo to na váš účet Ludvíka Aškenazyho, cenu Akademie umění Frankfurt nad Mohanem nebo hlavní cenu Prix Italia 1968 za hru Neodvratný skon maratónského běžce.
Pro rozhlas pracoval až do roku 2001. Zemřel 27. března 2006, tedy v den svých 80. narozenin.